Data O Mé babičce A jejím systému
Mám neobvyklou babičku. Říkejme jí babička Vlasta. O tom, na co sama přišla a o čem zde píši, tvrdí, že už to kdysi lidé dávno znali a zatím se jí to potvrzuje. O tom co umí si vedu speciální sešit a nejdůležitější zápisky a poznámky zveřejňuji zde na webu. Sama babička dokonale neví, proč a jak na to vše přišla a dokonce ani neví, jak to celé funguje do hloubky. Ví ale že ty vlastnosti, které se od jmen odvíjejí opravdu jsou právě díky tomu, jak se někdo/něco jmenuje. Jelikož správné či původní jméno pro tyto babiččiny znalosti nemám a nemohu jej nikde najít, tak jsem to pojmenoval "Babiččin písemně-číselný osudový systém". Zkráceně používám pojmenování "BaPČOS". (napsáno 2013)
Doplnění: Nyní si myslím, že se jedná o jakousi zvláštní schopnost mé babičky nahlédnout do části morfogenetického pole Země (chcete-li Akáši), která skutečně možná obsahuje data o tomto zvláštním systému vysvětlující písmo, který babička stále zastává.
životní příběh
Babička Vlasta odmalička žila v Mikulči, okres Svitavy a narodila se tam 4. 12. 1948. Nejzajímavější zážitky mé babičky jsou přímo z jejího dětství. Narodila se do velice neobvyklé a zřejmě velmi pronásledované rodiny. Otec se jmenoval Alexandr a matka Marie. Skutečně mnoho věcí z jejího vyprávění nasvědčuje tomu, že můj pradědeček a prababička, které jsem nikdy nepoznal, byli pronásledováni. K důvodu se dostanu.
Má z dětství opravdu neobvykle živé vzpomínky a dokáže si je často vybavit do detailů, a to do takových, do kterých by si je většina lidí nedokázala vybavit. Vzpomíná si slovo od slova přesně na rozhovory jejích rodičů. Dokonce si prý vzpomíná na důvod, jak je možné, že si tolik věcí pamatuje. Prý ji tatínek jednou po radě, kterou od někoho dostal, ještě jako malé miminko přidusil, aby tak stimuloval její paměť. Nechápu, kdo mu to poradil a jak je možné, aby otec byl schopen toto udělat vlastní dceři, ale pokud je to pravda, nejspíš to mělo efekt. Asi od roku 2000 si totiž babička začíná vybavovat vzpomínky a detaily, které do té doby už zapomněla- znovu si na ně začala vzpomínat. A to, na co si vzpomíná, je skutečná šílenost.
Následující věci si jako malá neuvědomovala a teprve nyní ve stáří si to v hlavě ze vzpomínek poskládala. Jí nikdy nic neřekl, toto vše slyšela přes zdi domu a spojila si vše postupně až nyní. Její táta prý často vedl dialogy jejího otce, který vedl s matkou. Prý o tom mluvil často a údajně u toho velmi spílel. Táta byl dajně původem z carského rodu. Když byl malý, neznal svého otce, bylo mu řečeno, že nežije. Jak si však babička myslí, to bylo pouze pro jeho ochranu. Prý byl jeho otcem car Mikuláš- Alexandr byl jedním z jeho synů. Povídal prý často své ženě Marii, že když byl malý, nosíval často do jakéhosi úkrytu jídlo nějakým lidem, kteří mu postupně odkázali obrovské bohatství. Babička se domnívá, že právě šlo o částo carského pokladu. Protože carská rodina byla velmi pronásledovaná, byl donucen z Ruska uprchnout. Příběh mé prababičky Marie je také zajímavý, pochází prý z rodu princezen hesenských. Každopádně, oba byli donuceni uprchnout, tak se usadili v Mikulči. Říká mi, že si pamatuje, jak otec jel ve vlaku se zlatem zašitým v tajné kapse v oblečení, aby vládu přimněl vydat konečně všechny potřebné dokumenty, aby jim byl konečně přiznán celý majetek jako vlastnictví. Oni jim jej totiž nikdy nepřiznali a byl to pouze takzvaný příděl. Přídel, který nevlastnili. Celý statek, dům a pole. Pozemkový úřad prý však velmi dobře znal původ obou těchto lidí a neustále pořád od Alexandra požadovali další a další zlato pod různými komunistickými výhrůžkami. Prý potom doma nadával, že za to, oč jej okradli, si mohl koupit půlku republiky. Benešova vláda prý se však snažila postavit na stranu Alexandra a chtěla jeho majetek nějak ochránit. O majetek babička bojuje dosud, protože podle ní jí vůbec nebyla přiznána skutečná výměra toho všeho, co její otec Alexandr koupil. A tady začíná slavný BaPČOS, který jinak zatím neumím jinak nazvat. Babička tvrdí, a taky se mi to snažila vysvětlit- já dosud nechápu- že všechny míry všech částí toho pozemku, které má teď vlastnit a jejichž dokumenty jsou jí prý zatajeny, dávají taková čísla, která záměrně ochraňují skutečného vlastníka. Začala mi rozebírat jména všech lidí, na která přišla, dle tohoto jejího systému. Kdo má kdy dostat jakou nemoc, co mu nejde a nikdy v životě nepůjde a neustále mi opakuje, že vše je předem dané, že nejsme svobodní a že tento systém ovládá všechny lidi na planetě a že takto komusi odevzdáváme energii. Vykládala mi významy symbolů použitých v kostelech, starých lidových domech (klasické lidové architektuře), co mělo jaký účel a stále má, jak se k tomu musíme vrátit, neustále všude vidí čísla a písmena. A stále věří tomu, že díky tomu, že ve vládě se nám tenkrát údajně snažili pomoct a chtěli, aby další generaci tento majetek byl přiznán, tak tuto symboliku vložili právě do výměr všech parcel a čísel popisných, které se majetku týkají. Dosud se ale nic neděje a upřímně mi jde spíše o babiččino zdraví, než o nějaký majetek.
Věřím tomu, že babička si tyhle věci asi necucá z prstu. Zdá se, že nějaký takový systém někdo zřejmě nějak použil pro mně neznámé účely. Je tam však spoustu věcí, které mi nedávají smysl a které mi ani sama babička vysvětlit neumí a vždycky se při vysvětlování zamotá do začarovaného kruhu, neodpovídá mi na otázky přímo a vše opisuje obloukem. Vidím, že to však nedělá záměrně, že to skutečně chce vysvětlit, jen neví jak.
Například zcela nesouhlasím s tím, že jsme nesvobodné bytosti omezené tím, jak se jmenujeme. Že jsme si osud nevybrali sami, že nám ho určuje někdo jiný a všechno se takhle opakuje pořád dokolečka. Spíše mě fascinuje, že mi to babička tak úporně tvrdí a více se mi zdá, že tento systém někdo vytvořil, aby lidi zavedl do slepé uličky. Já pravděpodobně nikdy nepochopím, co je tento systém zač a ani necítím, že je to moje poslání, takže proto toto zveřejňuji na internet, aby to bylo dostupné lidem, které by to opravdu zajímalo. Postupně zde dodám detaily o tomto systému, které od babičky získám. Myslím si, že to, že mi toto říká, není náhoda a že bych se o to měl podělit s někým dále. (napsáno duben 2017)
HISTORIE PROJEKTU
Projekt jsem začal psát 10. 6. 2013. Vedly mě k tomu velmi zvláštní znalosti mé babičky, které se u ní začaly projevovat okolo roku 2005.
Naši uživatelé
Jak jsem již napsal v úvodu- počítám, že na tento web zavítá jen velmi málo lidí. Prosím, pokud máte zájem, zapiště se do návštěvní knihy. Můžete mi také veřejně položit otázky v záložce Otázky a odpovědi.